Odmítnutí dědictví: lhůta, postup, důsledky pro děti

Kdy a do kdy lze dědictví odmítnout

Dědic má právo odmítnout dědictví až po smrti zůstavitele (§ 1485 odst. 1 občanského zákoníku). Dokud zůstavitel žije, lze se dědického práva jen zříci, a to smlouvou s ním ve formě veřejné listiny (§ 1484).

Lhůta běží od vyrozumění o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí, nikoli od úmrtí (§ 1487 odst. 1 občanského zákoníku). Soud, tedy notář, vydá usnesení, ve kterém vás vyrozumí o dědickém právu, poučí vás o možnosti dědictví odmítnout a stanoví lhůtu jednoho měsíce od doručení usnesení. Pro dědice s jediným bydlištěm v zahraničí činí lhůta 3 měsíce (§ 164 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Jste-li u notáře osobně, usnesení vám vyhlásí na místě a nedoručuje se (§ 165 odst. 1).

Zemře-li dědic dřív, než mu lhůta uplyne, přechází právo odmítnout na jeho dědice (§ 1488).

Jak odmítnutí probíhá

Prohlášení se obvykle činí přímo u notáře, který řízení vede, a ten ho zaznamená do spisu. Zmocněnec může dědictví odmítnout za vás jen tehdy, pokud ho k tomu plná moc výslovně opravňuje (§ 1485 odst. 2).

Odmítnout lze jen celé dědictví a bez podmínek. Odmítnutí pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti je neplatné (§ 1489 odst. 1). Jedinou výjimkou je nepominutelný dědic, který může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu (§ 1485 odst. 1).

Hledí se i na to, jak jste se k pozůstalosti chovali. K odmítnutí se nepřihlíží, pokud jste už svým počínáním dali najevo, že dědictví chcete přijmout. Odvolat nelze ani prohlášení, že dědictví odmítáte, ani prohlášení, že ho přijímáte (§ 1489 odst. 2).

Co se stane s odmítnutým dědictvím

Kdo dědictví odmítne, na toho se hledí, jako by ho nikdy nenabyl (§ 1486). Nezíská majetek a neodpovídá za dluhy. Dědictví ale nezůstane bez dědice. Při zákonné dědické posloupnosti platí, že nedědí-li některé dítě zůstavitele, nabývají jeho podíl stejným dílem jeho děti (§ 1635 odst. 2). Pokud dědic, který odmítl, potomky nemá, další postup závisí na pravidlech příslušné dědické třídy (§ 1635 až 1640). Pravidla tříd vysvětluje článek Dědictví bez závěti: kdo dědí podle zákona.

Příklad: pan Novák zemřel jako vdovec. Zanechal auto za 120 000 Kč a nesplacené půjčky za 800 000 Kč. Jeho jediný syn Martin dědictví do měsíce odmítne. Martin má dvě děti ve věku 8 a 12 let, a ty se tím stávají dědici. Notář vyrozumí jejich zástupce a i za děti bude potřeba rozhodnout, zda dědictví odmítnout.

Odmítnutí za nezletilé dítě

Za nezletilé dítě, které není plně svéprávné, jednají při odmítnutí dědictví rodiče (§ 892 odst. 1). K odmítnutí dědictví za dítě však potřebují vždy souhlas soudu (§ 898 odst. 2 písm. c)). Pokud hrozí střet zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi sourozenci, rodič dítě zastoupit nemůže a soud jmenuje opatrovníka (§ 892 odst. 3 a § 460).

Pro rodinu to znamená další krok a delší řízení. Odmítnou-li dědictví postupně všichni dědicové, může se dostat až ke vzdáleným příbuzným. Nedědí-li nikdo, připadne státu. Stát dědictví odmítnout nemůže (§ 1634 odst. 1).

Odmítnutí, výhrada soupisu a vzdání se dědictví

Odmítnutí se často zaměňuje s dalšími úkony. Každý má jiné následky:

Výhradu soupisu musíte uplatnit do jednoho měsíce od vyrozumění (§ 1675). Pokud se vzdá dědictví nepominutelný dědic, vzdává se tím i povinného dílu, a to s účinky pro své potomky (§ 1490 odst. 1).

Na co se připravit

Notáře pro pozůstalostní řízení určuje soud podle rozvrhu a vybrat si ho nemůžete. Jak řízení probíhá, popisuje průvodce Dědictví a pozůstalostní řízení. Pokud chcete svou situaci probrat předem, například kvůli dluhům zemřelého, najdete notáře ve svém okolí v katalogu notářů.