Odmítnutí dědictví

Dědic nemusí dědictví přijmout. Nejčastěji je odmítá, když zůstavitel zanechal víc dluhů než majetku, nebo když chce, aby majetek připadl někomu jinému z rodiny.

Podmínky odmítnutí

Dědic má právo odmítnout dědictví po smrti zůstavitele; smluvní dědic jen tehdy, když to dědická smlouva nevylučuje (§ 1485 odst. 1 občanského zákoníku). Odmítnutí vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu (§ 1487 odst. 1). V praxi je dědic činí v pozůstalostním řízení u notáře jako soudního komisaře, protože notář provádí úkony soudu.

Lhůta je jeden měsíc ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí. Má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, jsou to tři měsíce. Z důležitých důvodů soud lhůtu přiměřeně prodlouží. Uplynutím lhůty právo zaniká (§ 1487). Zemře-li dědic před jejím uplynutím, přechází právo odmítnout na jeho dědice (§ 1488).

Zmocněnec může dědictví za dědice odmítnout jen tehdy, je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn (§ 1485 odst. 2).

Co odmítnout nelze

• Dědictví nelze odmítnout pod podmínkou, s výhradou ani jen zčásti; takové odmítnutí je neplatné (§ 1489 odst. 1). Výjimkou je nepominutelný dědic, který může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu (§ 1485 odst. 1).
• K odmítnutí se nepřihlíží, pokud dědic už svým počínáním dal najevo, že chce dědictví přijmout (§ 1489 odst. 2).
• Odmítnutí nelze odvolat (§ 1489 odst. 2).

Následky

Na dědice, který dědictví odmítl, se hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl (§ 1486). Nenabývá majetek a neodpovídá za dluhy. Při zákonné posloupnosti pak může na jeho místo nastoupit jeho potomek, například za odmítnuvší dítě jeho děti (§ 1635 odst. 2).

Příklad z praxe: otec zanechal dluhy převyšující hodnotu majetku. Syn dědictví do měsíce od vyrozumění odmítne. Protože má sám dvě děti, dědické právo přechází na ně a i ony se musí rozhodnout, zda dědictví odmítnou. Za nezletilé jedná zákonný zástupce; k odmítnutí potřebuje souhlas soudu (§ 898 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku).

Rozdíl oproti výhradě soupisu a vzdání se dědictví

Kdo si místo odmítnutí vyhradí soupis pozůstalosti, dědí, ale dluhy hradí jen do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706). Vzdání se dědictví je něco jiného: dědic, který dědictví neodmítl, se jej v řízení vzdává ve prospěch jiného dědice (§ 1490).