Odkaz

Odkaz se hodí například tehdy, když chcete konkrétní věc zanechat příteli a ostatní majetek rodině. Při jeho formulaci je důležité odlišit, koho povoláváte za dědice a komu zřizujete odkaz.

Jak se odkaz zřizuje

Odkaz zůstavitel zřídí v pořízení pro případ smrti, typicky v závěti, tím, že nařídí určité osobě vydat odkazovníkovi předmět odkazu (§ 1594 odst. 1 občanského zákoníku). Předmětem může být určitá věc, jedna či několik věcí určitého druhu nebo zřízení určitého práva (§ 1477 odst. 1). Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit.

Odkaz může zřídit každý, kdo je způsobilý pořizovat závětí. Zůstavitel nezpůsobilý pořizovat může odkázat jen předměty malé hodnoty (§ 1595). Za odkaz se považuje i darování pod podmínkou, že obdarovaný dárce přežije, pokud se dárce nevzdal práva dar odvolat (§ 1594 odst. 2).

Kdo odkaz plní

Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů. Zůstavitel může splnění odkazu přikázat i jen jednomu spoludědici nebo jinému odkazovníkovi (§ 1597). Dědicům lze zanechat i přednostní odkaz; vzhledem k němu se posuzují jako odkazovníci (§ 1596).

Příklad z praxe: zůstavitel odkáže v závěti svou sbírku známek kamarádovi z filatelistického klubu a vše ostatní zdědí jeho děti. Kamarád dědicem není; má však vůči dětem pohledávku na vydání sbírky.

Rozdíl mezi odkazovníkem a dědicem

Dědic nastupuje do celého jmění zůstavitele nebo do jeho podílu a přebírá i dluhy. Odkazovník podle zákona dědicem není (§ 1477 odst. 2); má jen pohledávku na vydání předmětu odkazu. Dědici se stává výjimečně: není-li zákonný dědic nebo nenabude-li nikdo dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů (§ 1633 odst. 1).

Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že určitou věc dědit nemá, považuje se to za zřízení odkazu zákonným dědicům (§ 1594 odst. 1).