Zůstavitel

Zákon používá výraz „zůstavitel“ i pro člověka, který je dosud naživu a pořizuje pro případ své smrti, například sepisuje závěť.

Co zůstavitel zanechává

Majetek a dluhy zůstavitele tvoří pozůstalost. Patří do ní celé jeho jmění, tedy majetek i dluhy, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (§ 1475 odst. 2 občanského zákoníku). Ve vztahu ke konkrétnímu dědici se pozůstalost označuje jako dědictví (§ 1475 odst. 3).

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem nebo současně s ním, nedědí (§ 1479).

Jak může zůstavitel o majetku rozhodnout

Za života může zůstavitel pořídit pro případ smrti závětí, dědickou smlouvou nebo dovětkem (§ 1491). Neučiní-li to, dědí se podle zákonné dědické posloupnosti. Závětí ani jiným pořízením však nemůže zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se ho nezřekl a nebyl vyděděn (§ 1492).

Pořizovat může jen svéprávný člověk. Kdo dovršil 15 let a není dosud plně svéprávný, může pořídit bez souhlasu zákonného zástupce, ale jen formou veřejné listiny, například notářským zápisem (§ 1525 a 1526). Kdo byl omezen ve svéprávnosti, může v rámci omezení pořizovat jen formou veřejné listiny (§ 1528 odst. 1).

Příklad z praxe: šestnáctiletý student chce, aby jeho úspory po smrti připadly sestře. Vlastnoručně psaná závěť by nebyla platná; může ji však pořídit u notáře jako notářský zápis.

Zůstavitel a pořizovatel

Notářský řád pro toho, kdo listinu pro případ smrti pořídil, používá také výraz „pořizovatel“ (například § 83 a § 101), občanský zákoník obecně „zůstavitel“. Po jeho smrti se o pozůstalosti vede pozůstalostní řízení, na jehož konci soud potvrdí nabytí dědictví dědicům.